Původně jsem měl v úmyslu do titulku článku použít výraz "ex-komunistů", ale jak všichni víme, bývalý komunista je něco, jako bývalý černoch a proto jsem ono "ex" vypustil.
Ale zpět k tématu.
Kojetínský svazák & svazarmovec Rostislav "Ross" Hedvíček se stále (a rád) vydává za zuřivého antikomunistu, což v minulosti demonstroval bláboly o tom, jak by se chtěl koupat v komunistické krvi a jak by se měli věšet rodiny komunistů i s dětmi. Vše si můžete lehce "vygooglit", nebo přečíst na webu HEDVÍČEK - http://hedvicek.unas.cz/
Tato obsese jej neopouští ani poté, co byl odhalen jako patologický lhář a kolaborant s komunistickým režimem v ČSSR . Všechny podstatné informace, včetně kopií dokumentů z archívů naleznete ve starších článcích na tomto webu.
Prazvláštní se tedy jeví (u takového "antikomunisty"), že nazve svůj blog rázně po bolševicku: Nástěnka AGITPROP . Jistě nemusím vysvětlovat, že skutečný Agitprop byla hlásná trouba stalinistického Ruska. Ale Rostislav Hedvíček si nemůže pomoci, on prostě ty bolševiky ve skrytu duše miluje perversní láskou. Což ihned dále budu demonstrovat na dalších příkladech z jeho blogu.
Není žádným tajemstvím, že ač se R.Hedvíček ohání svoji nenávistí k Česku, Praze a posluhovačům bývalého režimu v ČSSR, má právě nejvíce oddaných patolízalů (ne přátel, Hedvíček žádné přátele nemá, neboť vyžaduje toliko oddanost, poslušnost a loajalitu, kritiku své osoby přísně trestá stalkingem a dehonestací neposlušného člena své sekty, jak už se mnozí přesvědčili viz: Historie lži ) v Praze - Jiřina, Blanka, Pepa (o něm se ještě zmíním) toť Pražáci nejoddanější, kteří své anální sondy zasunují Hedvíčkovi do rekta nejhlouběji :o) Slouhů reálného socialismu má ve své sektě také mnoho, patří mezi ně důstojníci "lidové armády" ČSLA, Pohraniční stráže, nebo přímo důstojníci Státní bezpečnosti.
Pomatený Ross Hedvicek šel dokonce tak daleko, že na svém blogu otiskuje články z pera právě těchto příslušníků ozbrojených sil věrných komunistické straně a vládě ČSSR.
Konkrétně:
DŮSTOJNÍK PS VZPOMÍNÁ NA STARÉ DOBRÉ ČASY
Pohraničářský příběh o polepšeném emigrantovi
22. dubna 2012 v 19:53 | Clanky jinych autoru
V roce 1970 vyhlásil president republiky amnestii pro takzvané reemigranty. V praxi to fungovalo tak, že dotyčný byl souzen a odsouzen, ale nemusel nastoupit trest a neměl záznam v rejstříku trestů. Ovšem u každého reemigranta se hledaly ještě tzv. souběžné trestné činy, aby mohl být i přes amnestii odsouzen. Jinými slovy ta amnestie fungovala spíše jako lákadlo jak emigranty dostat zpět a nikoliv jako vstřícnost a laskavost tehdejšího státu. Těch, kteří se vrátili zcela beztrestně bylo minimum, téměř vždy se něco našlo, a nebo fungovalo "vykoupení" podpisem "spolupráce" .
Amnestie pro reemigranty předpokládala, že ten, kdo se chce vrátit zpět do tehdejší ČSSR, požádá o jednorázový cestovní doklad na ČS zastupitelském úřadu a s tímto dokladem se vrátí přes hraniční přechod - OPK. V případě tvého Vincenta se na něj amnestie také vztahovala, ale určitě byl použit paragraf o zavlečení osoby do ciziny (par 233 tr.z.), popřípadě další. Propuštění Vincenta po 3/4 trestu na podmínku bylo v té době neobvyklé, zvláště když dál mohl žít v bezprostřední blízkosti HP a v podstatě se mohl smát pohraničníkům do tváře. Každý ať si to přebere .....
DŮSTOJNÍK StB VZPOMÍNÁ NA STARÉ DOBRÉ ČASY
Neděle v 15:25 | Jaroslav Lamr | Clanky jinych autoru
K tomu si nadporučík StB napsal toto shrnutí:
Sincerely
---------- Původní zpráva ----------
Od: jardazbrd@seznam.cz
Datum: 2. 2. 2014
Předmět: Názor na "kauzu BUREŠ" s možností využití.
Vážení!
Jmenuji se Jaroslav Lamr a byl jsem v období let 1973 - 1984 důstojník StB se zařazením na problematice vízových cizinců. Poznal jsem dokonale formy a metody práce jak po linii " vnějšího tak vnitřního" zpravodajství. Verboval jsem ke spolupráci jak agenty, tak držitele propůjčených bytů, stejně tak jsem řídil rozsáhlou důvěrnickou síť v zájmovém prostředí. Přišel jsem do osobního kontaktu s desítkami lidí ze zahraničí, vesměs emigrantů, kteří si upravili svůj právní vztah s republikou a dojížděli sem za účelem návštěv. Poznal jsem lidi z podniků, kteří vyjížděli služebně do zahraničí v rámci obchodních styků. Vím tedy, "co" je zpráva ze služební cesty a vím, jaký byl rozdíl mezi takovým-to výjezdářem a agentem, který vyjížděl do zahraničí pod patronací StB - tedy kdy u každého výjezdu byl přiložen "Návrh na výjezd agenta XY" s obrannou instruktáží, příípadně s úkoly k zájmovým Objektům. Tím chci jednoznačně tvrdit, že byl nebetyčný rozdíl mezi těmito "výjezdáři" a zejména, že "výjezdář" z podniku nebyl před cestou úkolován a po návratu vytěžován jako agent StB! Jak s oblibou veřejnosti předestíráno, "že každý takový výjezdář musel nutně spolupracovat."
Možná by se příběhů od kovaných soudruhů v uniformě Ministerstva vnitra našlo po různých Hedvíčkových web.stránkách povícero, ale upřímě - nechce se mě to hledat a už vůbec ne číst. Ovšem, jak se zdá, Rostislava Hedvíčka právě takové počtení vzrušuje a ani bych se nedivil, kdyby mu bylo náhradou za prohlížení pornografických XXX stránek a videoklipů. Úchylky pudu pohlavního bývají rozličné .
Pokud si prohlédnete diskuzi a komentáře na Hedvíčkově blogu Agitprop, zjistíte, že druhým nejzarytějším antikomunistou je jakýsi "Pepa Nos", který se o sobě domnívá, že je i zpěvákem, snad folkovým, nebo protestsongovým, country music jeho mečení nepřipomíná ani náhodou. Pozvánka do Nashville nehrozí, Country Music Television jeho písně nepoptává, ba ani české Country radio netrápí své posluchače jeho tvorbou, tudíž se Pepa Nos zviditelňuje primitivním,až vulgárním antikomunismem.
Jak už víme z příkladu R.Hedvíčka, "kdo nejvíce křičí, od toho to fičí".
Nejinak je tomu i u Pepy Nose, který ač dneska nemůže komunistům přijít na jméno, zadal si v minulosti s československou Státní bezpečností, pod krycím jménem TRUBADŮR .
Co o své spolupráci s StB prohlásil Pepa Nos v 90-tých létech, kdy poprvé vyšlo najevo,co je zač?
Cituji (výrok z Obrany lidu, duben 1990):
„Chtěli, abych jim donášel zprávy z našeho prostředí…Přemýšlel jsem, jak se tomu bránit a pak jsem řekl tomu mému přemlouvači, že se na to docela těším, že si budeme zprávy předávat…
A hned se (sám před sebou) ospravedlňuje:
"A tohle celé jsem potom vykládal jako bezvadný fór, jenomže fůra lidí v té době, kdy bylo dusno, nepochopila ryzost té srandy. Nepochopili, že to byl můj způsob obrany".
TROCHA FAKTOGRAFIE: JAK "TRUBADÚR" PEPA NOS ZPÍVAL.
Pepa Nos nebyl ani agentem, ani tajným spolupracovníkem StB – alespoň o tom nejsou žádné doklady. Byl veden pouze jako kandidát tajné spolupráce s krycím jménem Trubadúr. Podívejme se tedy do dokumentů, které nám prozradí, v jaké tónině Trubadúr „zpíval“.
Poprvé to bylo 7. dubna 1978, kdy se rozpovídal o svých začátcích, kamarádech, ale i o patrně nelegálních vystoupeních, nelegálních honorářích a pořadatelích, ba i o neschválených (dokonce protisovětských) textech:
„Asi v roce 1972 jsem se v divadélku Orfeus seznámil s Vlastimilem TŘEŠŇÁKEM. Při tomto setkání mne TŘEŠŇÁK zasvětil do tajů písničkaření (…) Od té doby jsem až do roku 1975 absolvoval řadu koncertů společně s ostatními písničkáři, jako byli Jaroslav HUTKA, Vl. MERTA, Vl. TŘEŠŇÁK, Petr LUTKA. (…) V roce 1977 jsem absolvoval pouze vlastní koncerty, v roce 1978 jsem byl zastupován agenturou pro Středočeský kraj. Mimo tohoto jsem uskutečnil řadu vystoupení na pozvání organizátorů sdružení SLUNEČNICE, v divadélku NA RYCHTĚ (…), ve Vysokoškolském klubu č. 1. na Strahově. Vzpomínám si, že mě k těmto koncertům pozval zvukový technik tohoto klubu (…). Když na těchto vystoupeních pořadatel získal větší tržbu, ze své vůlemi nabídl finanční částku kolem 50 – 100 Kč. Tuhle úplatu jsem obdržel za koncerty, které se uskutečnily v divadélku Na Rychtě a v závodním klubu Tesly Karlín. Na tyto koncerty mě zval jistý Jiří Čutka, student VŠE Praha. Na těchto koncertech jsem často zpíval písně, jejichž text nebyl schválen schvalovací komisí umělecké agentury (…) Při této příležitosti si vzpomínám, že při jednom vystoupení v divadélku Na Rychtě jsem slyšel povídku jistého Kočího ze skupiny PASKVIL, která se jmenovala: „Jak jsem se učil ruskému jazyku“. Tato povídka zesměšňovala ruský jazyk. Já ve svém vystoupení, které bylo po přečtení této povídky, jsem vyjádřil s tímto svůj nesouhlas, i když přiznávám, že jsem se od tohoto důrazněji nedistancoval. Považuji to za svoji chybu. Kromě ČUTKY a KOČÍHO jménem neznám ostatní členy. Po upřesnění si ještě vzpomínám na jména členů sdružení SLUNEČNICE: Lumír TUČEK, Michal VÍCH…“
Pod každou stránku Nos podepsal, že „četl a souhlasí“, a na závěr slíbil mlčenlivost.
Pod každou stránku Nos podepsal, že „četl a souhlasí“, a na závěr slíbil mlčenlivost.
Druhý "Trubadúrův zpěv" z 24. dubna 1978 známe jen z notového zápisu poručíka Rudolfa Kotála:
„Pramen na schůzce hovořil o svém setkání s písničkářem Vlastimilem TŘEŠŇÁKEM. Dle slov pramene se setkání uskutečnilo ve čtvrtek 20. dubna v odpoledních hodinách. Při první návštěvě TŘEŠŇÁK nebyl doma a pramen poouze hovořil s jeho manželkou. Ta jej nepustila do bytu a pouze s pramenem hovořila přes dveře. Po odchodu se pramen setkal s TŘEŠŇÁKEM na Staroměstském náměstí (…). Dále pramen k osobě TŘEŠŇÁKA uvedl, že je v poslední době ve velmi špatné situaci. Rodinné potíže, vyživovací povinnosti, otázka bydlení apod. Pramen k tmu dodal, že obě ženy, se kterými se stýkal jej v současné době vyhání a TŘEŠŇÁK je vzhledem k tomuto i ve velmi tíživé situaci, protože nemá kde bydlet. Jak pramenu sdělil, chodí občas na pozvání hrát a zpívat po soukromých bytech (…) V závěru pramen dodal, že TŘEŠŇÁK v poslední době velmi často navštěvuje pivnice a různé podniky, podléhá nadměrné konzumaci alkoholu a velmi často v takovémto stavu vypráví různé historky ze svého „utiskovaného života“ a dodává, že se nyní připravuje na svůj “pobyt na Mírově“. K tomu si nadporučík StB napsal toto shrnutí:
„Zpráva hovoří o současné situaci kolem písničkáře TŘEŠŇÁKA. Charakterizuje jeho současnou finanční situaci, rodinné problémy apod. Upozorňuje na jeho soukromé vystupování po různých soukromých bytech.(…) Pramen byl i nadále úkolován k osobě Vlastimila TŘEŠŇÁKA“
Celý článek si můžete přečíst na blogu pana Vladimíra Justa, který je zároveň jeho autorem.
PŘÍPAD NOS: KTERAK TRUBADÚR ZPÍVAL
VLADIMÍR JUST
http://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-just.php
Prof.PhDr. CSc., nar. 6.5. 1946, divadelní a mediální kritik, teatrolog a VŠ pedagog, šéfredaktor Divadelní revue, člen PEN-klubu a Teatrologické společnosti, laureát Ceny F.X..Šaldy za uměleckou kritiku, autor 15 knižních publikací (mj. Proměny malých scén, Klaunovy rozpravy, Z dílny malých scén, Paradoxy krále komiků, Věc: Vlasta Burian, Mystérium smíchu, Česká divadelní kultura 1945 - 89 v datech a v souvislosech, Poklona není můj obor, Werichovo ABC, Slovník floskulí, Slovník floskulí 2, Divadlo v totalitě, Šifra mistra Vladimíra aj.)
Výsledek vyhledávání
Vyhledaných záznamů: 2
| Protokol | Registrující útvar | Registrační číslo | Archivní číslo | Krycí jméno | Příjmení (název) | Jméno | Datum narození | Poznámka | Kniha | |||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Název | Rozsah | Zaveden dne | ||||||||||
| Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování | 29115-30104 | 24.02.1978 | SEO KS SNB Praha | 29360 | Trubadůr | Nos | Josef | 16.05.1949 | zobrazit | |||
| Archivní protokol operativních svazků centrálních útvarů FMV a S-StB Praha | 778897-812691 | 22.11.1985 | Statisticko-evidenční odbor FMV | 29360 | 808331 | Trubadůr | Nos | Josef | 16.05.1949 | zobrazit | ||
Názor si jistě uděláte sami, nejsem R.Hedvíček, abych vám kázal o tom, co si máte myslet :o)
Aktualizace - 17.2.2014.
Docela trefně Hedvíčkovi vytmavil jeho "antikomunismus" diskutující (nickname Honza) v komentářích:
[26]:Mohl byste zverejnit jmeno onoho "chartisty", ktery nezna a nikdy neslysel jmeno Jiriho Wolfa? Uplne vazne.Protoze takova pravdepodobnost je 0.00000hovno a tim padem mi tu pisete bud naprostou umyslnou lez a provokaci a nebo vas znamy chartista je nejaka superkurva a ja bych chtel vedet jeho jmeno!
[28]: Pane Hedvicek, to bych musel byt uplny blazen, abych vam rekl jeho jmeno, abyste mu misto nejake diskuse jenom sproste nadaval do kurev. Protoze pro vas jsou vetsi nepratele chartisti a lide co nemaji radi komunisty, nez skutecni komuniste, tak co by se s tim ziskalo?
Chartite byli samozrejme velmi ruznorody spolek a take tam octli i komuniste, vcetne proflakleho trockisty Uhla, ale take tam byli zasadni antikomuniste. Takze palbou do vlastnich rad to nevyresite. Ja jsem tu odpoved sveho pritele jen okopiroval a poslal vam, ze zvedavosti, jak budete reagovat na trochu odlisny nazor od antikomunisty, ktery si uzil sve. My co jsme odesli pred komunisty, by jsme mozna takovou odvahu nemeli, zustat a postavit se proti rezimu, byt jen nazorem to vyzadovalo odvahu.
Honza Jaroš
To je pravda, pokud ze sebe dotyčný nezačne dělat zuřivého antikomunistu a vymýšlet si blbosti, jako např. Hedvíček. Nemožnost získat cest. pas popř. i uvěznění při nespolupráci s režimem je značně přehnané. Cest pas zpravidla dostal každý, ale do kap. ciziny i Jugoslávie byla k pasu potřeba ještě tzv. "výjezdní doložka", extra povolení, které každý nedostal. O deviz. příslibu při soukromé cestě ani nemluvě.
Hedvicek reagoval jako raneny tygr [...] urvana hysterka
Je to pochopitelné, protože ze sebe před ostatními dělal čs. režimem pronásledovaného, kterému již jako dítěti křivdili a který nemohl ani studovat. Ze svazku StB je náhle patrné, že Hedvíček byl členem SSM, má maturitu na SZŠ, měl protekční prac. zařazení (bezp./pož. technik, nadprůměrný plat v Seliko) a vedlejšák učitele jízd autoškoly Svazarmu.
Daniela nadsena ze sverjnovani soukromych udaju zverejnila o sobe jen tohle.
Pecino Vy mazete prispevky stejne jako Hedvicek, ktereho tak nenavidite?
Pouziva vyrazivo, byt korektni, ktere mladi lide v Cesku uz nepouzivaji a take slang slova z anglictiny. ..V.Cistice bych hledala u zklamanych emigrantu, v okruhu byvalych obdivovatelu R. Hedvicka..
Krystlík, redaktor časopisu jehož sponzorem byl Hedvíček, se pochopitelně (a zodpovědně) zajímal pro koho to vlastně pracuje. Z RFE znal spoustu zapálených antikomunistů, kteří se později vybarvili jako komunističtí agenti.
OdpovědětOd té doby, již přes tři roky, vede Hedvíček neúspěšný dezinformační boj na několika frontách. Pokoušel se tvrdit, že spis není o něm, že se narodil jindy a že v SSM nikdy nebyl. Současně píše, že ve spise o něm není nic špatného, za co by se měl stydět. Členství v SSM přesto dodnes odmítá. Podařilo se mu zdarma angažovat dvě dámy, které se pro něj již 100x rozkrájely a znemožnily, ale marně – členství mu neodpáraly. Pak si Hedvíček „vyrobil“ SSM legitimaci, jejíž ne-autenticita měla potvrdit jeho ne-členství. Všechno marné. Pak na své kritiky napsal spousty dehonestujících článků, natočil videa plná nadávek, zveřejnil jejich údajné nemoci, psychofarmaka která musí užívat a chorobopisy i údajné ošetřující lékaře. Vypsal vysoké odměny na další chorobopisy a jiný intimní kompromitující materiál o svých kriticích. Vybízel druhé, aby je za odměnu napadali, ale všechno naplat. Přes toto všechno úsilí se mu dodnes nepodařilo získat (koupit) jednoho věrohodného svědka, který by mu potvrdil, že v SSM nebyl. Ani svého švagra Jemelku ne. Ten byl sice předsedou moravských svazáků, ale zmohl se jen na to, že prý „neví, jestli Hedva v SSM byl“. Po třech letech sisyfovského se noření do vlastních sraček Hedva dosáhnul jakéhosi Pyrrhova vítězství. Dnes jeho členství v SSM je to poslední co by na něm někomu vadilo.
Takový důkaz nečlenství vymyslí snad jen nějaký blb ze základní školy.
Faktem bylo, ackoliv jsem zadne integrovane obvody nikdy nepasoval (jak o me pise jiny BIS-acky hlupak), ze jsem jeste dlouho pred emigraci, v ranem veku, mel tzv. "Statni zkousky z anglictiny" (aniz bych si sam tehdy uvedomoval, ze i takove "zkousky", stejne jako vsechno ostatni ceske vzdelani a tituly, jsou uplne na hovno). (zvýrazněno ode mne) - viz "Nepredpokladejte!"
Přestože to s Hedvovou angličtinou ani jeho předzdívkou "Hamršák" vůbec nesouvisí, velké pantata náhle z ničeho nic hloupě tvrdí, že integrované obvody nepašoval. Zajímavé! Spíš bych věřil v pravý opak. Vždyť také úplnou náhodou zmizel z celou rodinou za hranice právě v době, kdy SNB začala tyhle pašeráky zatýkat.
Nár. podniky, družstva a různá vývojová pracoviště nárokovaly západní integrované obvody a jiné na čs. trhu nedostupné součástky, které po schválení devizového krytí jejich nákupu ministerstvem, mohly obdržet nejdříve až za tři roky. To bylo pozdě. Mikroprocesory byly navíc embargované a nesměly se vyvážet do zemí RVHP. Jinak řečeno, nemohly, použity v přístrojích, být pak exportovány ani v rámci RVHP, aby se na porušení embarga nepřišlo. Zužovalo to tedy rozsah odběratelů na ministerstvo nár. obrany a vnitra, jejich podniky, vývojová pracoviště a ústavy.
Urostlý Hanák šmelil, což mu umožňoval reálný socialismus a vztahy, které si vybudoval. Navíc k tomu měl vyšší plat, než měli inženýři, plynoucí z nomenklaturního místa bezpečnostního a požárního technika rezervovaného pro členy KSČ, kteří něco provedli nebo svým intelektem nestačili na svou funkci, a z instruktorství ve Svazarmu. Náklaďák patřící Svazarmu měl k dispozici pro různé fušky, které též něco přinesly. Manželka přispívala do domácí pokladny sice skromným platem z cukrárny, ale i výnosem ze zmrzliny nastavované vodou. Měl peněz, o kterých se běžným smrtelníkům ani nesnilo. Každoročně u Jaderského moře. Uměl v tom chodit, řeklo by se.
Najednou se začala stahovat smyčka proti jeho druhu šmeliny a Hanák i s rodinou byl nucen se z republiky vzdálit. Ocitl se v úplně neznámém prostředí Rakouska bez známostí, na které byl zvyklý. O jeho fušky nikdo nestál, kšeftovat nebylo s čím, vše bylo k mání, nic nebylo nedostatkové. Bez azylu, který nedostal, nemohl legálně pracovat ani podnikat.
Rozhodl se pro Kanadu, kde měl příbuznou. Tam zažil další zklamání. Sestřenice neměla na rozdávání, Hanák měl na krku manželku a děti, musel začít něco dělat. S jazykovou vybaveností to nebylo slavné a tak se protloukal, jak se dalo. Co vlastně uměl? Řídit nákladní vozy? To je ale na severoamerickém kontinentu zcela běžné.
Všechno, co si na Hané vybudoval, bylo pryč – životní úroveň, postavení, vzdávaná mu úcta vyplývající z jeho zámožnosti. Musel si zdůvodnit, proč o to všechno svým útěkem do ciziny před československou justicí přišel, kdo je toho vinen. Našel si viníka: systém panující v ČSSR, komunisty, kteří tam vládli. Potlačil vzpomínky na to, že právě onen systém mu umožnil jeho kriminální činnost, že vlastně byl jeho součástí, v paměti mu zůstalo pouze to, že musel ze země uprchnout, nechtěl-li se ocitnout za mřížemi. Tedy ho ze země vlastně vypudili komunisté a jejich přisluhovači.
Stal se tedy zavilým antikomunistou. Pro nedostatek svého formálního vzdělání začal nenávidět i všechny české vysokoškoláky.
Znal jsem velmi zručného a podnikavého člověka, šikovného mechanika, který měl v BRD oba rodiče a sestru. Jednou jsem se ho zeptal, proč za nimi neodejde, neemigruje, když je vyučený automechanik, má řidičák na autobus, papíry na jeřáb, sváření atd., k tomu zná i perfektně německy. Řekl mi, že tady je "pan NĚKDO", na úrovni, žije si nad poměry, má věci ze Západu ... atd. Venku by byl prý NULA - jeden z mnoha, co nic neznamená.
Pašování integrovaných obvodů přinášelo bez nějakého zvl. rizika ohromný zisk, k tomu měl Hedvouš krásný plat v Seliko a "vedlejšák" s protekcí (zájezdy Autoturist) ve Svazarmu. Jenže po květnové amnestii 1985 bylo třeba doplnit ve věznicích levnou pracovní sílu a tak se soudruzi z hosp. kriminálky zaměřili na pašeráky, které začali na jaře 1986 zatýkat za nedovolené podnikání. Měli jejich seznamy, protože výkupní bazary své dodavatele evidovaly. Hedvíčka někdo varoval a tak zmizel s celou rodinou.
Pochybuji, že by před odchodem z ČSSR byl Hedvuša nějak jazykově vybaven a proto také to rozčarování Západem. Na svých videonahrávkách z USA mluví anglicky otřesně a pak tvrdí, že to mluvil někdo jiný. Holt hanácký blb.
Zprvu tomu ale tak nebylo. Přišel do Rakouska, neuměl řeč, v důsledku své kolaborace s kom. režimem nedostal polit. azyl a nemohl tedy legálně pracovat třeba jako dělník či řidič. Kanada ho asi také spíš zklamala než-li nadchla. Práce málo, Hedva nic kloudného ani neuměl, bůhví jak se domluvil ...
Παραγραφος
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.